|
VYŠÍVAČSKÁ POHÁDKAO kráse jara a čepci vápeníkuPro tuhle pohádku půjdeme kalendářem pozpátku až do časů, kdy byla prababička mladá. Tak poslouchejte: Bylo jaro. Krakonoš otevřel zemi zlatým petrklíčem a poručil sněženkám i bledulím, aby vyzvonily svými zvonky budíček všem zimním spáčům, co přespávali zimu pod sněhovou peřinou v. lukách i hájích. Sám pak vykročil na obhlídku, jak živáčci přežili dobu zimního hladu ze zásob v podzemních spižírnách. A jestli jsou už přichystána a měkce vystlána hnízda pro ptačí miminka. A jestli už se odvíčkovali a vystrčili růžky všichni šneci. Zdravily ho myšky z děr, krtci z kopečků hlíny mu mávali, včela na první pastvě z jívy, ba i čmeláci bzučeli na dobré ráno. A špaček z bidýlka své budky vykřikoval, že už je ze zimního vandru doma, a že je ve svém domečku už zase špačíček, špačíček pán. Krakonoš kráčel horami jako spokojený hospodář. Jen to se mu nelíbilo, že se u lidí nedočkal žádného radostného uvítání. Hej, lidé! zaburácel na ně jarním hromem. Louky jsou už vystrojeny jako družice, ptáci vyzpěvujou slunci vítací fanfáru a vy se jen kaboníte samými starostmi! Místo radování z jara jste očima i rukama zavrtáni v hlíně a místo pohlazení zelených ratolestí držíte v rukou hrábě a motyky! ........................... Celé pohádky si můžete přečíst na zastaveních Pohádkové stezky. 
|
