PERLEŤÁŘSKÁ POHÁDKA

Z čeho se šijí stromečkům šaty

Stalo se to tenkrát, když shůry rozdávali zboží pro ten náš dolejší svět. Měli všeho na hromadách a andělé to házeli lopatami na váhu, aby se dostalo všemu světu spravedlivě po všech koutech. Jenže když odvažovali nadělení pro Krkonoše, stál u váhy z jedné strany jonák a házel na ni kusance kamene mladou silou. U hromady s lepším zbožím byl postarší anděl, měl už v rukou revma a lopata mu byla těžká. Nakládal si po trošičkách a co už se lepšího zboží nedostávalo, dosypal semínky kvítí. To se nezdálo být spravedlivé jedné praprabábě. I vypravila se s nůší nahoru, aby na ni s lepším zbožím taky pamatovali. Jenže než se dodrápala přes kopce, bylo už všechno lepší zboží rozdáno. Ve skladišti zbyly jen soudky barvy a džbánek vůní. A tak toho praprabábě nalili do nůše, aby nešla domů s prázdnou. Jenže nůše teče a vůně a barvy krápaly s oblaku na oblak, s kopce na kopec.

Proto jsou podnes Krkonoše barevné, voňavé, radost na pokoukání i na podejchání. Však se Krakonoš rád zastaví, aby se potěšil se svým zeleným a voňavým královstvím. Jen tomu se podivoval, proč jsou mnozí lidé mrzutí, proč si pořád na něco stěžují a hudrují a hekají. I zastavil se jednou u chalupy pradědečka, aby si s ním o tom z očí do očí pohovořil. Zastihl ho, jak stojí u trakaře opřen o lopatu a oddychuje jako měch. Máš pěkný pokoukání, řekl Krakonoš pradědečkovi, když se spolu pozdravili.

Cožpak o pokoukání; broukl pradědek. Krom tý krásy je tu ale samej kámen a z kamene pro děti kaši nenavaříš.

...........................

Celé pohádky si můžete přečíst na zastaveních Pohádkové stezky.