|
PECAŘSKÁ POHÁDKAJak se stal čertík peciválkemTo bylo dávno, když ještě prababička nekupovala chleba u pekaře, ale pekla pecny doma v peci. Ach jemine, pec vytopená pro pečení chleba, na té bylo pospáníčko v teple! Na peci si lebedil i Honza a vůbec se mu nechtělo s pece slézat a vysvobozovat princeznu. Snad od těch dob se říká o lenoších, že jsou peciválové.Ale já vám povím, že peciválům patřilo i jedno potřebné a poctivé řemeslo. Pecivál byl řemeslník, který stavěl, vymetal a vymazával pece, aby lidem dobře pekly. O jednom takovém peciválkovi v Krkonoších vám teď budu vyprávět. V tom čase, kdy je lidem doma dobře u teplé pece, se venku obvykle čerti žení. Z pekelné brány vyjede čertí svatba na větrných koních, aby si čertí svatebčané potancovali na hořejším světě čertího rejdováka. Hrom jim k tomu rachotí na všechny mračné bubny a meluzína hvízdá k tanci ve všech komínech. Ach jemine, když se čerti žení, vtrhne s nimi na svět prazlotřilé počasí! Toťže na takový rej berou pekelníci sebou jen čerty zkušené, světa znalé. Nezkušené neberou. Darmo žadonil o jedné čertí svatbě malý čertík - učedník, aby ho také vzali sebou na ten čertí bál. Když nevzali, chytil se zvědavý čertík ocasu větrného koně a tak se propašoval na hořejší svět. Letěl s čertí svatbou nad poli a nad lukami, nad chalupami i nade dvory. A když se čertí svatba roztancovala nad paloukem v černém lese, už se malý čert neudržel a spadl dolů jako šiška ze stromu. Nepolámal se ale, vždyť spadl do sněhové peřiny. Jen zima s ním zatřásla, až mu vstaly všechny čertí chlupy na kožiše jako hřebíky. ........................... Celé pohádky si můžete přečíst na zastaveních Pohádkové stezky. 
|
